Řekni mi, co čteš

Na našem kuchyňském stole nenajdete tradiční solničku, ani ubrousky.

Uprostřed velkého jídelního stolu si trůní dřevěný stojánek a v něm kniha.

Ani nevím, jak se to přihodilo, ale stalo se to jakousi rodinnou tradicí, že 
u každého jídla děti žadoní: "Mami, už jsi dojedla? Přečti nám další kapitolu!"

Díky Bohu za ty vzácné chvíle, kdy společně můžeme prožívat příběhy biblických hrdinů nebo jiných mužů a žen, kteří svými životy rozněcují naši víru a lásku k Pánu. Je to dar.

...

"Řekni mi, co čteš a já ti povím, jaký jsi," zní staré české přísloví a já v něm chtě nechtě vnímám velký kus pravdy.

V éře multimediálního rozmachu se nebojím to krásné rčení rozšířit, aby bylo poplatné dnešní době a dnešnímu člověku: "Řekni mi, co sleduješ - nebo hraješ - a já ti povím, jaký jsi." 

Máme tendenci žít životy hrdinů, o kterých čteme, identifikovat se s postavami, které sledujeme.

Vžíváme se do jejich rolí, napodobujeme jejich chování, řeč, gesta, imponují nám jejich sny a touhy a přejímáme jejich způsob života. Nevědomě, ale možná i vědomě.

Co čtu? Co sleduji? Co hraji? Jaké jsou příběhy, kterými se nechám ovlivňovat, formovat? Jací jsou hrdinové, kteří mě utváří?

Ruku na srdce, pokud má naše lidová moudrost pravdu, pak jsem taková, jako moji hrdinové.

Komu vlastně chci být podobná?