Kočka nebo pes?

16.05.2020

Dnes ráno jsem šla přivítat nový den na zahradu. Slunce se opíralo do oken, a přestože bylo brzké jitro po sérii velmi chladných dní, na čerstvém ranním vzduchu už bylo příjemně teplo.

Očima jsem pohladila kočku i Joeyho, zahřívajícího svým bílým psím kožíškem zadní schody, a spokojeně pozvedla svůj zrak k Tvůrci tohoto nádherného díla - přírody, uprostřed níž jsem se díky pozvání své sestry ocitla na celý víkend.

Ještě jsem se ani nestihla pořádně rozhlédnout, abych mohla vzdát Hospodinu chválu za Jeho úžasné vyjádření krásy, když se na mě s rozevlátým ocasem a zářícíma očima vrhla Aima, hnědočerný leonberger - takové to plemeno připomínající africkou odrůdu Yettiho.

Radost a nadšení, s jakými na mě skočila, mě naprosto uzemnily, málem doopravdy. Mrskala kolem mě svým obrovským ocasem a tlamou plnou kapajících slin poskytla mé pleti a pravému oku přírodní kosmetickou péči, kterou jsem popravdě řečeno vůbec neocenila.

Po marných snahách vynutit si její poslušnost jsem boj s vyšší váhovou kategorií vzdala a svou trochu klidu k rannímu rozjímání se jala hledat do bezpečí zavřených dveří.

Jak jsem tak stála v podlouhlé předsíni sestřina domku a výhledem z okna pozorovala výseč nebe, bylo vidět, jak moje soupeřka, běhajíc od zadních dveří k předním a zpět, hledá svůj ztracený objekt zájmu, kterému by mohla s přirozenou živelnou energií předat radost ze života.

Tak moc se těšila na své páníčky, že její nefalšované nadšení a touha po vztahu prostupovaly celé její bytí. Totálně mě svým bezprostředním štěstím odzbrojila a přinutila zamyslet se nad sebou.

Těším se i já tak opravdově na svého Pána každé ráno? Tak moc, že pokaždé nedočkavě spěchám na setkání s Ním a projevy své nejvyšší radosti rozezvučím v chvalozpěvu, bytostně šťastná a bezstarostně oddaná?

Nebo se chovám spíše jako kočka, která se nenechá vyrušit ze svého klidu? Která čeká, až za ní její páníček přijde sám, aby ji podrbal a pohladil? Která za ním přijde jen, když ona něco potřebuje?